Thajsko - Kambodža 2015

Prosinec 2015/leden 2016 - Vídeň -> Peking -> Bangkok -> Siem Reap -> Phnom Penh -> Krabi -> Koh Lanta -> Bangkok -> Peking -> Vídeň

První "velká" cesta, poprvé mimo Evropu, poprvé v Asii.

“Kambodža - splněný sen a pocity minulého života. ”

Cesta trvala 25 dní, 13 nocí.

Popis cesty:

11.12.2015 - 4.1.2016

Z Vídně přes Peking do Bangkoku. Poté přelet Air Asiou do Siem Reapu v Kambodži. Ze Siem Reapu po jezeře Tonlé Sap do hlavního města Phnom Penh. Z něj přelet přes Bangkok na Krabi a lodí na ostrov Ko Lanta oslavit Vánoce. Silvestra už slavíme ovšem zpět na Krabi. Z Krabi přes Bangkok do Pekingu a poté do Vídně.

První společná cesta do Asie. V Thajsku navštívíme Bangkok, ostrov Ko Lanta, kde oslavíme Vánoce a v Krabi přivítáme nový rok 2016. Do Kambodže se chystáme zejména na neuvěřitelné chrámy Angkoru.

Den 1. a 2. – 11.-12.12.

Vlakem ze Svinova jsme se přesunuli na letiště do Vídně. Odtud letecky přes Peking do Bangkoku. Tento příspěvek píšeme již z hotelu v centru Bangkoku, kde jsme ubytovaní. Je právě 23:30 místního času a chystáme se ulehnout. Jsme hrozně unavení z 15-ti hodinového letu. Před chvílí jsme byli s našimi kamarády, se kterými jsme měli domluvený sraz v centru Bangkoku, na večeři v místní „restauraci“. Zdravíme z tropického Bangkoku ( je tady i teď večer přes 30 stupňů.)

3. den – 13.12.

Probudili jsme se do dalšího tropického dne a po snídani jdeme na nejbližší stanici BTS (nadzemní dráha Bangkoku) a jedeme necelou hodinku do parku poblíž severního autobusového nádraží, kde máme sraz s našimi kamarády. Z parku jsme se přesunuli neuvěřitelně starým a polorozpadlým autobusem s dřevěnou podlahou a bez oken na severní „autobusák“. Po menších zmatcích jsme koupili jízdenky na minidodávku a za chvíli vyrazili na hodinu a půl dlouhou cestu do Ayuthayi (historické město, ve 14.století hlavní město thajského království). Je to kouzelné a tajemné místo s desítkami chrámů nebo třeba se sochou Buddhy zarostlou v kořenech stromu, což je jedno z nejfotografovanějších míst Thajska. Najali jsme si tuk-tuk, který nás provezl po celém areálu. Cestou jsme míjeli slony, kteří vozí turisty. Poté jsme se přesunuli do Bangkoku, kde jsme v centru zašli do vietnamské restaurace na večeři, rozloučili se s kamarády a jeli BTSem na hotel. Byl to úžasný den, Ayuthaya je místo se zvláštní atmosférou a nádhernými místy.

4. den – 14.12.

Velmi brzy ráno jsme vstali, vše sbalili, zašli na snídani, zavolali taxi a odjeli na letiště Don Mueang v Bangkoku, kde jsme s AirAsia odletěli do Kambodže. Hodinový přelet utekl jako voda a my jsme konečně v naší vysněné Kambodži! Ihned po příletu jsme se ocitli jakoby v jiném světě, je to nepopsatelné. Po vízových formalitách jsme vyšli z letiště a před budovou nás čekal řidič tuk-tuku s velkou cedulí Welcome in Cambodia Marek a odvezl nás do našeho hotelu ve městě Siem Reap. S otevřenou pusou jsme koukali na okolní fascinující krajinu, desítky dětí ve stejnokroji mířící ze školy, stovky motorek a pozorovali chaotickou dopravu absolutně bez pravidel, ale kupodivu fungující. Jezdí se zde vpravo, ale vlastně všude, kde je místo. Kdo dřív vjede, dřív odjede V hotelu nás přivítali jako nějaké celebrity, nechyběl welcome drink, vlhké ručníky na osvěžení a pořád se klanějí, usmívají, zdraví, komunikují. Hotel Motherhome Inn je fantastický, s úžasnou kuchyní, velkým bazénem a hlavně strašně milými a ochotnými lidmi. Ubytovali jsme se, zašli na oběd a vyrazili do města. V Kambodži jsme teprve pár hodin a už teď víme, že si ji zamilujeme. A to nás teprve čekají chrámy Angkoru…

5. den – 15.12.

Ráno v 9:00 po snídani nás u hotelu vyzvedl tuk-tuk. Trvalo to asi půl hodiny a ocitli jsme se přímo mezi chrámy Angkoru. Slovy se těžko popisuje, jak zvláštní atmosféru toto místo má. Naše první zastávka a hned ten největší, monumentální, obrovský Angkor Wat. Kačce se splnil sen! Jen jsme stáli a zírali… Jeho prohlídka nám zabrala 3 hodiny a jen těžko se nám opouštěl. Vždy připravený tuk-tuk nás opět nabral a jeli jsme dál na prohlídku dalších, neméně fascinujících chrámů: Bayon, Thommanon, Chau Say Tevoda, Ta Keo, Ta Prohm a Banteay Kdei. Na hotel jsme se vrátili v 5 odpoledne, skočili na chvíli do bazénu a poté vyrazili do centra Siem Reapu. Při návratu na hotel na nás v hotelové chodbě vykoukla nějaká fakt velká přerostlá barevná ještěrka. V ten moment jsem byl Kačkou velmi důrazně upozorněn, abych rychle vešel do pokoje a zabarikádoval dveře. Bylo to však už jedno, ležíme v posteli a přímo nad našimi hlavami proběhlo něco podobného a nedalo se to chytit, byla rychlá potvora a schovala se za klimatizaci. No nic, v pokoji pro dva máme čtyřnohého vetřelce…

6. den – 16.12.

Nemohli jsme si nechat ujít východ slunce nad chrámem Angkor Wat. V 5 hodin ráno nás před hotelem čekal tuk-tuk a my se naposledy vydali k tomuto nádhernému chrámu. A nebyli jsme sami. Na tuto velkolepou podívanou mířili tisíce lidí. Samotný východ byl úchvatný a celou atmosféru dokresloval odraz chrámu na hladině jezera. Fakt zážitek. Posnídali jsme na zdech chrámu naproti Angkor Watu s výhledem na celou tu parádu a přesunuli se k tuk-tuku, který nás vozil po dalších chrámech, které jsme ještě nenavštívili. Projížděli jsme po vzdálených oblastech, typickými kambodžskými vesnicemi a jen hleděli, jak velmi skromně se zde žije. Domluvili jsme si i návštěvu typické kambodžské rodiny a jejich příbytku. Obrovský zážitek. Bydlí v chýších, bez dveří, na jakýchsi kůlech, samozřejmě bez elektřiny. Na zahradě kurník, ohrádka pro dobytek, palma a vodní pumpa. Okamžitě se kolem nás shromáždily místní děti a my zjišťovali jejich jména. Už si je ale ani náhodou nepamatujeme Rodina se živí tak, že prodává místní výrobky a hlavně šíleně sladký palmový cukr, který jsme vyzkoušeli a také u nich pár věcí nakoupili. Nachodili jsme další desítky kilometrů a celou pouť po chrámech zakončili v chrámu Baphuon na jeho vrcholku, odpočinkem a pohledem na okolní džungli. Jedna z věcí, která vystihuje Kambodžu je „heslo“ one dollar. Ono tady skoro vše stojí one dollar, na ulicích potkáváme žebrající děti, které prosí o dollar, nebo prodávají cokoli, co se dá a to vždy za „one dollar“. Je to smutné, ale i taková je tvář Kambodže…

7. den – 17.12.

Konečně jsme se pořádně vyspali a vyrazili na nedalekou školu Les Chantiers Écoles, která vyučuje chudou mládež tradiční khmérské umění. Procházeli jsme jednotlivými třídami a sledovali šikovné děti, jak zručně opracovávají dřevo, kámen, kreslí obrazy atd. Autobus nás zavezl také na hedvábnou farmu kousek za Siem Reapem, kde jsme shlédli celý proces výroby hedvábí od červa po šaty. Večer jsme si skočili tradičně do naší osvědčené restaurace a poté na masáž. Cestou do hotelu jsme si koupili výlet na další den v místní cestovce na plovoucí vesnice Kompong Pluk.

8. den – 18.12.

Odpoledne před hotelem nás s hodinovým zpožděním vyzvedl minivan a jelo se směr jezero Tonlé Sap, což je největší jezero JV Asie. Cestou tam jsme viděli ty nejchudší kambodžany ve svých polorozpadlých chýších topících se v tunách odpadků. Na tyto chudé oblasti je opravdu smutný pohled, zejména na malé děti, které si mezi těmito horami plastů a všeho možného hrají. Potkali jsme velmi mnoho žebrajících dětí, které se na vás nalepí a donekonečna opakují „one dollar please“. Kontrastem je bohatý turista, který si veze svůj přejezený „pupek“ na tuk-tuku a tu hrůzu si fotí. Konečně jsme dojeli do „přístavu“, nalodili se a vypluli k plovoucím vesnicím. Něco takového jsme ještě neviděli. Projížděli jsme klikatícím se říčním korytem a všude kolem nás chýše na dřevěných pilířích 10-20 metrů nad zemí. V období dešťů bývá vše zatopené a voda sahá až do výšky chýše. Kolem zápach, odpadky, spousty dětí a pracujících nejen dospělých živících se hlavně rybolovem. Dojeli jsme na plovoucí molo uprostřed jezera, kde byla restaurace a možnost zakoupit lístky na projížďku malou dřevěnou „lodičkou“ k mangrovům. Poté jsme přesedli na velkou loď, která zakotvila na širém jezeře a pozorovali jsme západ slunce.

9. den – 19.12.

Budíček v 5 ráno, sbalili jsme krosny a s velmi těžkým srdcem opustili hotel Motherhome Inn i město Siem Reap a odjeli autobusem do přístavu na jezeře Tonlé Sap, kde nás čekala loď a 7 hodinová cesta do hlavního města Phnom Penh. Tyto řádky píšeme z kajuty lodi chvíli po vyplutí. A jsme v Phnom Penhu. Hned po vylodění je na první pohled vidět, že se nacházíme v opravdu velkém přelidněném městě. Tuk-tuk nás zavezl do hotelu, cestou míjíme luxusní restaurace a podniky. No není to tady tak kouzelné jako v Siem Reapu, to ani náhodou. Program na další dny ale máme jasný.

10. den – 20.12.

Po snídani jsme se vydali do Muzea Tuol Sleng, což je bývalé největší vězení v zemi, kde v 80. letech minulého století konali Rudí Khmérové strašné ohavnosti. Po prohlídce jsme se šli projít po hlavní promenádě podél řeky Tonlé Sap a došli až k jejímu soutoku s mocným Mekongem. Vzali to kolem Královského paláce, před jeho branami je obrovské náměstí a tisíce místních, kteří tady jen tak tráví čas nebo něco prodávají. Je to tady jako v mraveništi, ale moc turistů tady není.

11. a 12. den – 21.-22.12.

Dle našeho plánu jsme navštívili tzv. Killing fields kousek za Phnom Penhem, kde byli kdysi převáženi vězni z věznice Tuol Sleng, zde zabíjeni a pohřbíváni. Při procházce po tomto místě se všude kolem povalují kosti a zbytky oblečení vězňů. Hodina hrůzné prohlídky stačila a my se tuk-tukem přesunuli opět do centra a prošli si nádherný Královský palác. Den jsme zakončili večeří v místní čínské restauraci, kde neuměli ani slovo anglicky a my si objednali bůhví co. Loučíme se s Phnom Penhem a vlastně celou Kambodžou. Kambodža v nás zanechala plno rozporuplných pocitů a spousty nezapomenutelných zážitků. Zejména Siem Reap a chrámy Angkoru nás naprosto okouzlily. Na druhé straně je smutné vidět tak velkou chudobu, která je v Kambodži patrná na každém kroku. Je zasypána tunami odpadků všude, kam se podíváte. Fascinující je neuvěřitelně zmatečná doprava naprosto bez pravidel. To se opravdu musí vidět a zažít. Je to však země velmi přátelských lidí, kteří nikdy neztrácí úsměv na tváři… tak třeba zase někdy Kambodžo!

13. den – 23.12.

Letecky z Phnom Penhu se přes Bangkok přesouváme zpět do Thajska, tentokrát do tropického ráje na ostrov Ko Lanta, jehož západní břeh omývá Indický oceán. Po příletu do Krabi (z Krabi je to na Ko Lantu do našeho resortu minivanem a trajektem ještě  2 hodiny) nás čekala hned dvě nemilá překvapeni. AirAsia nám ztratila jedno zavazadlo a zaměstnanec resortu nás nečekal v příletové hale i přesto, že bylo vše domluveno. Bylo nám slíbeno, že ztracené zavazadlo nám ještě ten večer doručí do resortu, samozřejmě tomu tak nebylo. Po nějaké době papírování jsme slyšeli v letištním rozhlase naše jméno a výzvu, že nás někdo hledá. Byl to zaměstnanec našeho ubytování, čekal jinde než měl. Nakonec jsme se našli a mohli odjet, bez zavazadla. Večer jsme dorazili do krásného resortu zasazeného do džungle a s fantastickým výhledem na oceán. Zašli jsme si na večeři, kde jsme se seznámili s česko-francouzským párem a domluvili se na setkání další den.

14. den – Štědrý den – 24.12.

Probudili jsme se v Lanta Halabala Resortu do krásného tropického dne, stále bez zavazadla a tedy bez jakéhokoliv oblečení včetně plavek. Zavazadlo nám doručili v poledne a my se konečně mohli převléct do plavek a vyrazit k oceánu, kde jsme se setkali s našimi přáteli. Oceán ale nějak zlobil a byly velké vlny. Na pláži jsme se seznámili s dalším čechem a ten nám říkal, že je na ostrově 3 roky, ale vlny nezažil. Později se dozvídáme, že důvodem je menší zemětřesení, které někde bylo. Na Štědrovečerní večeři jsme šli s našimi přáteli a ještě se dvěma němkami do nedaleké plážové restaurace. Vedle nazdobeného vánočního stromku jsme měli připraven stůl v písku a dali si luxusní tříchodové menu, které zahrnovalo garnely, velkou pečenou rybu v alobalu a chobotnice. Vše fantastické. V průběhu bylo vystoupeni – ohňová show a ohňostroj. Velmi netradiční Štědrý večer, na který nikdy nezapomeneme…

15. den – 25.12.

Ráno po snídani jsme na zapůjčené motorce vyrazili prozkoumat jižní část ostrova. Udělali několik zastávek na krásných a téměř prázdných plážích. Na cestě džunglí jsme potkávali všudypřítomné drzé opice. Ko Lanta je nádherný ostrov.

16. den – 26.12.

Opět na motorce jsme se vydali tentokrát na sever ostrova, ale ještě předtím jsme udělali zastávku na sloní farmě a vyzkoušeli hodinovou jízdu džunglí na slonovi jménem Many. Poprvé a naposledy. Zažili jsme si to, ale dále už to nepotřebujeme znovu opakovat a podporovat tento „zhýčkaný“ turistický „zážitek“ na hřbetě slona. Na severu ostrova na pláži Pra Ae Beach jsme strávili odpoledne a na západ slunce se přesunuli opět na jih na nádhernou pláž Klong Nin Beach. Úžasný den jsme zakončili večeří na pláži.

17. a 18. den – 27.-28.12

Jeden celý den jsme strávili v našem resortu u bazénu a večer šli na pláž na západ slunce. Následující den jsme vyrazili na výlet po 4 okolních ostrovech pořádaný místní cestovkou. Ráno nás před hotelem vyzvedl minivan a jelo se do přístavu, kde jsme přestoupili na něco, co zdánlivě připomínalo loď. Tato tragikomická dřevěná kocábka s námi měla plout necelé 2 hodiny na širém moři. Za několik málo minut po vyplutí bylo jasné, že jsme do té „věci“ neměli vůbec nasedat. Kdybychom tušili co nás čeká, nikdy bychom se na tu plavbu nevydali. Tento vrak byl poháněn malou „vrtulkou“, která byla umístěna na konci dlouhé tyče, jejíž druhý konec byl zanořen do holého zrezivělého motoru, ze kterého trčelo všechno možné. Baterie plavala ve slané vodě a nádrž s benzínem byla umístěna mezi nohama šíleného kapitána, který si ve vypjatých chvílích na uklidnění nezapomněl zapálit cigaretu. A vypjatých chvil bylo fakt hodně, vlastně celá plavba! Představte si vor na rozbouřeném moři, tak nějak to vypadalo. Vlny větší než náš vrak s námi házely sem a tam a na palubě se zvracelo o sto šest. Vrak se plnil vodou a kapitán měl co dělat, abychom to nezaparkovali na dně oceánu. Nakonec to zvládl a my zestárli tak o 50 let. Když jsme vystoupili, oba jsme se shodli, že na takové „srandy“ nás neužije, a že na toto už nikdy nevstoupíme. (Mimochodem za 3 dny jsme na tom pluli znova, ale jen kousek). Den jsme zakončili u bazénu na hotelové terase co nejdále od moře. Ještě teď, několik dní poté, se to s námi pořád houpe.

19. den – 29.12.

Náš pobyt na ostrově Ko Lanta končí a my se minivanem přesunuli do naší předposlední destinace – do thajského Krabi do resortu Arawan Krabi beach. Cesta trvala necelé 3 hodinky, ale stálo za to vydržet. Celá oblast Krabi je naprosto úchvatná, lemovaná vysokými skalními útesy, s množstvím skalních ostrůvků vyčnívajících nad hladinu oceánu. Z našeho resortu jsme úplně nadšeni. Je to tady jako v pohádce, koupete se v bazénu s výhledem na jedné straně na moře a na straně druhé vysoké skalní útesy. Večer jsme si zajeli na večeři do nedalekého letoviska Ao Nang, koupili výlet na Hong Islands a těšili se na další den.

20. den – 30.12.

Po snídani v 8:30 nás v resortu vyzvedl minivan a jeli jsme do přístavu, kde jsme nasedli na motorový člun a spolu s naším průvodcem a kapitánem v jedné osobě jménem Můn vyrazili do ráje jménem Hong Islands. Výlet měl 4 zastávky a zahrnoval oběd, ovoce a vodu. První zastávka byla na Pakbia Island, poté Landing Island, kde na nás čekal oběd. Pak jsme vyrazili do laguny Hong´s Lagoon a poslední zastávka byla samotný nádherný Hong Island. Zde je možný krátký okruh džunglí, kde jsou pozůstatky vraků a vše co způsobila vlna tsunami v roce 2004. Byl to velký zážitek a z celého dne jsme byli nadšeni.

21. den – Silvestr – 31.12.

K našemu nadšení nás v den Silvestra kontaktovali naši kamarádi, které jsme poznali na ostrově Ko Lanta, a se kterými jsme oslavili Štědrý den. I když ještě toto ráno byli na jiném ostrově, ukončili tam pobyt a přijeli za námi na Krabi oslavit Silvestra. Byli jsme moc rádi a večer jsme společně vyrazili do města a na rušnou pláž Ao Nang. To ale předbíhám. Silvestrovské ráno po snídani jsme se přesunuli k pláži Ao Nang, kde jsme zakoupili jízdenky na loďku a jeli na jednu z nejkrásnějších pláží světa Phra Nang Cave Beach (dle knižního průvodce Lonely planet). Pláž a okolí bylo fantastické, lemované skalami a útesy, za pláží začínala džungle, ze které se najednou vynořila tlupa asi třiceti drzých opic a bezostyšně začaly rabovat věci turistů, rozhazovali oblečení, lezly do tašek a nešlo je rozehnat. Všemu jsme přihlíželi z bezprostřední blízkosti. Když opice začaly být agresivní vůči turistům, kteří se snažili zachránit své věci, raději jsme se přesunuli o kus dál. Pláž jsme opustili ve 4 odpoledne a vrátili se do resortu připravit se na silvestrovské oslavy. Mezitím za námi dorazili naši přátelé a společně jsme vyrazili do města k pláži Ao Nang. Zde na půlnoc čekali tisíce lidí. Po přípitku jsme zamířili do baru s živou hudbou a tancovali do rána.

22. a 23. den – Nový rok 2016 – 1.-2.1.

Poslední den na Krabi jsme strávili v resortu u bazénu, sbalili krosny a další den brzo ráno odjeli na letiště Krabi. Přelet do Bangkoku trval něco málo přes hodinku. Ubytovali jsme se v hotelu vedle letiště, odpoledne jsme byli u bazénu a další den již letíme přes Peking domů.

24. a 25. den – 3.-4.1.

V poledne odjíždíme na letiště a čekáme na odlet směr Peking. Tam přilétáme v 22:30 tamního času. Letadlo do Vídně má zpoždění a my odlétáme až 3:15 ráno. Devítihodinový let nám celkem utekl a vzhledem k časovému posunu jsme do zmrzlé Vídně přiletěli před šestou ráno. Nejen časový, ale především teplotní skok nás šokoval. Ve Vídni -15 stupňů. Během několika hodin jsme tedy zažili 50 stupňový teplotní rozdíl. To nám ovšem nevadí, zimu máme rádi a tropů jsme si užili až až. Hřejí nás nezapomenutelné zážitky a vše, co jsme během necelého měsíce na opačném konci světa prožili.

Naše asijské dobrodružství nám přineslo strašně moc. Bylo to pro nás nezapomenutelných 25 dní, které jsme si absolutně užili a nikdy nezapomeneme. Několikrát jsme se pousmáli nad tím, když jsme viděli turisty nakupovat všechno možné, zejména levné oblečení a spousty dalších „zbytečností“. My si totiž nekoupili vůbec nic. Ale to nejcennější a penězi nevyčíslitelné si odvážíme – jsou to vzpomínky a zážitky, které nám již nikdy nikdo nevezme.

Thajsko je turistické, je to asijská klasika, k „jednoduchému“ a levnému poznávání naprostá pohoda. Kambodža je ale ve stínu. Ve stínu temné minulosti, dávné monumentální historie a obrovské chudobě, avšak otevírající se světu. Kamodžu milujeme, Kačka ji má hluboko zakořeněnou, asi tady v minulém životě žila, pro ní je to number one. Thajsko a Kambodžo, děkujeme za vše a třeba zase někdy :-* M