Jižní Čechy 2017

Září 2017 - Telč -> Kvilda -> Boubín -> Hluboká nad Vltavou -> Český Krumlov -> Hoštice -> Helfenburg -> Holašovice -> Třeboň -> Červená Lhota

Trasa po památkách, přírodních krásách a vesničkách jihu Čech.

“33. narozeniny oslaveny v jižní části naší republiky."

Cesta trvala 5 dní, 4 noci.

Popis cesty:

17.-21.9.2017

Čechy krásné, Čechy mé! Jak se zpívá v jedné Lidové písni, tak by se dalo skutečně zpívat o krásách jižních Čech. Na tuto cestu za kulturou a památkami jsme se vydali v září. Jak už pár let za sebou absolvujeme takovýto menší podzimní výjezd za poznáním, odpočinkem a nečerpáním podzimní atmosféry, tak i v tomto roce 2017 jsme vyrazili na 5 dní do jižních Čech, kde jsme společně ještě nebyli. Vyjeli jsme v neděli 17.9. a první zastávku jsme měli ještě na Vysočině a sice v Telči. Zde jsme si samozřejmě prošli obě zámecké zahrady. Jedna z nich je známá z pohádek Pyšná princezna nebo Z pekla štěstí, stejně jako samotný Státní zámek Telč. Zde se procházela Markýtka, princezna Eufrozína nebo princezna Krasomila, která nakonec přestala být pyšnou. V samotném podzemí zámku je uhnízděno vajíčko malého dráčka a spousta dalších rekvizit předmětů z pohádek a filmů zde natáčených. Měli jsme štěstí, jelikož v zámecké galerii právě probíhala výstava dochovaných originálních předmětů právě z Pyšné princezny. Mohli jsme si detailně prohlédnout šaty a boty krále Miroslava, klobouk kancléře, kterého hrál Miloš Kopecký atd. Nebo si zazpívat píseň Rozvíjej se poupátko u kouzelné květiny. Opravdu pohádková výstava. Stejně jako celý zámek a jeho zahrady. Východ ze zámku směřuje rovnou na Telčské náměstí. Toto náměstí je opravdu kouzelně pohádkové, malebné a barevné. V jedné z mnoha místních cukráren jsme si oddechli u výborného zákusku a načerpali tak z něj energii na zbytek cesty do Českých Budějovic. Zde jsme měli zajištěné ubytování na 4 noci v hotelu Zvonárna. Hotel je to krásný, čistý, v příjemném prostředí a dostali jsme velký pokoj s obrovskou terasou. Škoda jen, že je podzim a už se nedá tolik vysedávat venku. Na večeři jsme si dojeli do centra Budějovic do italské restaurace Pizzeria Regina a nejoblíbenější špagety Aglio olio e peperoncino nesměly chybět. 

Druhý den – pondělí 18.9. – po snídani v hotelu jsme nemohli vyrazit za hrady a zámky, jelikož jako vždy v pondělky jsou všechny zavřené. Proto jsme zařadili do programu trochu přírody a vyrazili jsme za čerstvým vzdouškem. Po cestě jsme projížděli Husincem a nemohli jsme se nezastavit u rodného domu Mistra Jana Husa. Sluníčko krásně svítilo na cestu a my začali stoupat maličko výše až jsme dojeli do prvního cíle dnešního dne a sice do Návštěvnického centra Kvilda Národního parku Šumava. Zde jsou výběhy s rysy o rozloze 1 ha a výběhy s jeleny o rozloze 9 ha. Dozvíme se zde vše o průběhu života jelenovitých zvířátek a s nadšením je pozorujeme nejen na vyvýšených pozorovacích přístřeších či vyhlídkových místech. Naučný okruh seznamuje nejen se stopami jelenovitých, prasete divokého, ale i s některými místními stromy a rostlinami. Všude na stromech jsou lišejníky, což znační parádní čistý vzduch. Proto dýchejme z hluboka. Na jeleny a laně jsme měli štěstí, rys se i přes náš ostrovid bohužel schovával. Jelikož nastal čas oběda, vyhlédli jsme si v centru Kvildy Restauraci u Krále Šumavy a dali si pořádně po česku do nosu – výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Pokračujeme Šumavou dále a sice do CHKO Šumava – do Boubínského pralesa, který je Národní přírodní rezervací. Přicházíme k Boubínskému jezírku, u kterého se dáváme na 4 km okruh lesem a vracíme se z druhé strany opět k jezírku. Při odjezdu míjíme louky s koňmi a rozsáhlé pastviny krav a telat, které se pasou opravdu na parádním místě s parádním výhledem. Na večeři míříme rovnou do centra Budějovic, tentokrát do čínské restaurace Dlouhá Zeď.

Třetí den – úterý 19.9. – tento den je ve znamení prohlédnout si a projít si co nejvíce z jedněch z nejznámějších a nejkrásnějších hradů a zámků u nás. Jako první jsme zaparkovali v centru Hluboké nad Vltavou, která je od Českých Budějovic cca 12 km. Šli jsme pěšky na zámek, který je tak majestátní, tak krásně bílý, tak propracovaný a zajímavý, tak elegantní. Dá se použít tolik pozitivních a kladných ohodnocení. Je to opravdu chlouba jižních Čech. Okolní zahrady, plno květin, vnitřní nádvoří a i samotné interiéry berou dech a člověk jenom žasne. Po zhruba dvou hodinách na zámku nastal čas jej opustit a jít do nejbližší restaurace na obídek. Posilněni tedy směřujeme k autu, zastavujeme se ještě na náměstí u místního krásného kostela a pivovaru. Prohlédnuto, nafoceno, jedeme dál, do Českého Krumlova prohlédnout si tu malebnou krásu, kterou obklopuje naše nejdelší řeka Vltava. Český Krumlov byl v minulosti sídlem mnoha českých mocných rodů a jeho centrum je opravdu středověké. Patří do seznamu světového dědictví UNESCO a je městskou památkovou rezervací. V srdci leží Státní hrad a zámek Český Krumlov, který je druhý největší u nás, taktéž zapsán do seznamu UNESCO. Má několik nádvoří, vlastní hradní medvědici, která hrad a zámek hlídá :-), vlastní otočné venkovní hlediště, zahradní bludiště a dlouhé zahrady ideální k odpočinku, věž ze které je dokonalý výhled do všech stran. Po výšlapu do věže, prohlídce vnitřních i venkovních prostor, procházce v zahradě jsme pokračovali na náměstí do centra Krumlova. Jelikož nám rychlejší tempo chůze určoval mírný deštík, prohlídka netrvala ani nějak zvlášť dlouho. Ale stihli jsme to, co jsme si přáli, viděli jsme co jsme vidět chtěli a užili si vše, což nám utvořilo obraz pro krásnou vzpomínku. Večeři jsme zvolili tentokrát v restauraci Hypermarketu Globus, kde jsme si v klidu vychutnali i dezert a pozdní bezkofeinovou kávičku (v našem případě pozdě večer se ani jiná pít nedá…)

Čtvrtý den – středa 20.9. jupííí jou, jedeme do Hoštic. V mém případě je to druhá návštěva (v dětství jsem zde byla s rodinou), ale Marek měl premiéru. Milujeme trilogii Slunce, seno,… a proto vynechat návštěvu v Hošticích by byla pro nás hrůza. Opravdu snad není dne, kdy bychom nepoužili nějakou hlášku z některého z dílů, a proto musíme do míst, kde vznikla tato komediální genialita. Samozřejmě spousta míst, které ve filmech jsou, dnes vypadají jinak, např. Národní výbor, k bráně rodiny Škopků či Konopníků není vhodné se přiblížit, je to soukromý pozemek. Dostat se k mlýnu (ve kterém straší :-)) je nadlidský výkon. Ale z trochou přemýšlení, to jde… Avšak ten údajný mlýn, na který jsou ve filmu záběry z vlaku, z cesty atd. Ten to skutečně není. Skutečný mlýn, kde je splav, louka na které byla „nuda pláž“ nebo kde Jozef maloval kulisy a vystrašil ho Lenin, tak ten stojí jinde, maličko dál. Ale třeba namalovaný jelen, venkovní záběry před kravínem, kostel a hřbitov, tak ty jsou stále takové, jako ve filmu. Hoštice jsou malá krásná vesnička, která má nejen atmosféru z filmů, ale opravdu pravou jihočeskou plnou luk, zvířat, venkova a klidu. Z Hoštic míříme do Volyně, kde se zastavujeme na oběd v restauraci U Pošů, která je velmi vyhlášená nejen českou, ale i asijskou kuchyní. Dále míříme směrem k rybníku, kde se natáčela pohádka Princezna ze mlejna. Cestou však nečekaně zastavujeme, jelikož projíždíme kolem zříceniny hradu Helfenburg. Takže procházka lesem od parkoviště až na zříceninu je jasná. Jelikož je podzim a počasí není nejteplejší, sluníčko odpoledne zalezlo a procházíme cestičkou vedoucí lesem, nikde nikdo, atmosféra je docela strašidelná. Jakmile dojdeme ke zřícenině, ještě se to umocní a po prvním dojmu z ní, si říkáme, tak tady se musely točit jen hororové, strašidelné, děsivé a ty nejtemnější záběry z pohádek či filmů. Omyl! Pán, který se o zříceninu stará nás z omylu vyvede. Pár snímků se zde natočilo, ale nic děsivého to nebylo. Zřícenina je to velká, z věže je vidět do širokého okolí a jsme rádi, že jsme tento nečekaný program absolvovali a poznali toto místo. Nyní už je to jen kousek k rybníku, kde Jindřich zpíval písničku svojí Ééélišce. Mlejn zde není, jelikož to byly jen kulisy postavené během natáčení. Ale rybník, okolní lesík a louka po které Eliška běhala, jsou pohádkové. Z cesty nic vidět není, ale najít se to dá v pohodě. Takže nyní známe to jedno oudolí a vedle něj rybník s rákosím – jak se zpívá v písni v pohádce. Poslední zastávka tohoto dne je v Holašovicích. Což je vesnická památková rezervace zapsaná do seznamu UNESCO. Je to pravá jihočeská vesnička s absolutně malebnými domy, náměstíčkem a okolím. Kousek od náměstí je tzv. Holašovický kruh známý též jako Holašovické Stonehenge a areál připomíná historickou památku. Primární účel stavby je dle tvůrců psychotronického charakteru a funkce kruhu jsou léčivá, práce s energií, k meditacím a podpoře duchovního rozvoje, k eliminaci patogenních zón. Celý komplex je dále využíván k pořádání různých kulturních akcí, oslav a koncertů. Místo je to skutečně magické. Kdo se zabývá energiemi, duchovnem a prací s vlastním tělem, zde najde naplnění a poznání. Tento den jsme toho stihli opravdu hodně, s několika přejezdy z místa na místo a proto už jen večeře (opět náš oblíbený Globus a jeho restaurace) a šupky na hotel odpočívat. 

Pátý den – čtvrtek 21.9. je dnem posledním, takže balíme, poslední snídaně v hotelu a opouštíme nejen hotel, ale i České Budějovice. Nejedeme ale rovnou domů, ale zastavujeme se v Třeboni. Jednoznačně Třeboň je skvělé město, které má tzv. všechno pohromadě. Vše je blízko, nabídka k prožití krásných dní, relaxu, výletům a poznání je opravdu v tomto městě pestrá. Nejprve zastavujeme u Schwarzenberské hrobky, poté si procházíme park okolo Lázní Třeboň, který je tedy opravdu velký s mnohými možnostmi nekonečných procházek. Dojdeme si namočit prsty a vyzkoušet ledovou vodu v rybníku Svět a pokračujeme zámeckou zahradou právě na zámek Třeboň. Ten je také neskutečně krásný, velký, zajímavý. V zámecké galerii probíhala výstava hub, což jsme nemohli přeskočit. Houby milujeme, jejich sběr, vůni, přípravu jídel a samotnou chuť – no prostě mňamka. Takže výstava byla pastva pro naše oči a nos. Pokračujeme na náměstí, které je teda kouzelné! Stejně jako v Telči, ale za nás ještě lepší, sice menší, ale prostě s úžasnou příjemnou atmosférou. Prostě paráda! V jednom z malinkých útulných krámků v podloubí náměstí si kupujeme lázeňské oplatky. V jedné restauraci si dáváme oběd, a poté jednou z uliček vedoucí z náměstí docházíme k pivovaru. Je to obrovský komplex a nabídka místních piv nás zaujala, takže v krámku nakoupíme 3 různé druhy na ochutnání. Jdeme k autu a jedeme za poslední zastávkou. Cestou mlsáme lázeňské oplatky a pomalu dojíždíme k vrcholu této naší cesty a to na zámek Červená Lhota. Je to absolutní tečka, dokonalá červený tečka. Tento zámek je nejen krásný, roztomilý svou velikostí, netradičností tím, jak je obklopen vodním příkopem a stojí jakoby na vodě. Ale celkový dojem je prostě pohádkový. Zámek podle našeho gusta. Procházíme si oba okruhy vnitřními interiéry a poté zakončujeme chvilkovým posezením na lavičce v zámeckém parku s dokonalým výhledem na zámek. Poslední foto, pusinka na závěr a jedeme domů. 

Jižní Čechy nás zaujaly především svými vesničkami, kterých je zde spousty. Projížděli jsme mnohými a člověk jen žasne nad tou venkovskou atmosférou. Vesničky jsou obehnány loukami a poli, na kterých se pasou zvířata. Pole s krávami, telátky či býky byly opravdu na každém rohu. Nádhera! Hrady, zámky, rybníky, rezervace nabízí možnosti výletů a každý den je co dělat, kam jet a co vidět. Pro rodiny s dětmi, pro zamilované páry, pro odpočinek babiček a dědečků, pro milovníky kultury, historie, větších či menších měst, přírody – opravdu si zde najde každý své. A to jsme vlastně viděli jen maličko => musíme do jižních Čech jet znovu…!